Další část pobytu v Bocas del Toro jsme strávili v Koko Acqua Lodge – v žlutých domečcích na kůlech nad vodou v zátoce Saigon Bay na ostrově Colón. Na fotkách vypadaly romanticky a rovně. Realita byla… zajímavá. Podlaha byla křivá, stěny byly křivé, celý dům byl trochu nakřivo. Chůze po místnosti připomínala test rovnováhy, chvílemi drobnou opilost. Domeček měl ale svoje kouzlo – burácení vody pod podlahou, západy slunce na terase, vlahý karibský větřík ve vlasech. A křivost? Ta k tomu prostě patřila.
V Panamě číhá spousta nebezpečí – divoký oceán, džungle plná neznámých tvorů, jedovatí hadi i pavouci. A také dvoulitrová láhev v místním obchodě. Právě ta se stala zatím naším nejhorším protivníkem. Rozárce vyklouzla z ruky a dopadla přímo na kotník naší maminky. Výsledkem byl lehký otok a krásná modřina hrající všemi barvami. Člověk by nevěřil, že největší nebezpečí čeká v regálu s limonádami.
V pátek jsme se chtěli dopravit na pláž s názvem Playa Estrella místní veřejnou dopravou. Autobusy zde nejezdí podle jízdního řádu, ale podle naplněnosti. Řidič prostě čeká, až se autobus naplní a poté vyrazí, aby při cestě nabral kohokoliv, kdo mávne. My jsme si stoupli k cestě a mávali. Patnáctimístný autobus byl úplně plný, ale vešli jsme se. To jsme ještě nevěděli, že se do něj vejde dalších asi osm lidí. Na konečné jsme vystoupili a došli patnáct minut na pláž, která je vyhlášená díky průzračné klidné vodě a mořským hvězdicím. Byly krásné, velké, barevné a bylo jich hodně. Stejně jako turistů všude kolem.
Další den jsme se opět vydali místním autobusem, tentokrát na divokou pláž Playa Bluff. Jakmile jsme dorazili, Karibik si řekl, že nás otestuje. Spustil se nejprve vlahý deštík, který postupně přerostl v tropický slejvák. Chvíli jsme se statečně procházeli po pláži, pak jsme se ukryli pod přístřeškem v džungli. Vedle nás si na stromě hověl lenochod. Ani sebevětší déšť ho nerozhodil z jeho klidu. To nás z klidu rozhodil. Nakonec jsme museli rezignovat, vydali jsme se po pláži zpět a jako zmoklé slepice mávali na autobus.
Naše poslední cesta na večeři obsahovala nečekanou kulturní vložku. Po cestě ulicemi Colónu jsme několikrát potkali stan uprostřed ulice, reproduktory, jídlo, pití a párty na ulici v plném proudu. Při cestě z večeře jsme se na jedné takové párty na chvilku zastavili a nechali se vtáhnout do rytmu. Reproduktory tu nahradilo několik domorodců hrajících na bubny a bonga. Se zájmem jsme poslouchali a sledovali dění okolo sebe, když se najednou objevili „Diablos“. Postavy v nádherných červených a černých maskách s rohy, peřím, ostruhami. Něco mezi čertem a šamanem. Trochu užasle jsme vše pozorovali. I obyčejná večerní procházka po Isla Colón může skončit setkání s démony.
Vypadalo to, že se s námi Karibik loučí stylově. Nebylo to ovšem ještě všechno. Celou poslední noc pršelo, foukal vítr a moře pod naším domečkem docela bouřilo. Karibik jsme opouštěli v dešti, všechny věci zabalené do pytlíků, aby nám nic nepromoklo. Jelikož výhled počasí na další dny nesliboval nic hezkého, rozhodli jsme se změnit plány. Zrušili jsme pobyt v horské oblasti Boquete, kde mělo opravdu hodně pršet a vydali jsme se na druhé pobřeží Panamy do města David. Ale o tom zase příště.