Cesta z ostrovů Bocas del Toro by vydala na samostatnou kapitolu. V přístavu na ostrově Colón panoval dokonalý chaos. Lidé neustále přicházeli, lístky se neustále prodávaly, ale nikde žádné lodě. Všichni stáli a čekali. Malinko jsme znejistěli, když v půl dvanácté vypršel čas našeho odjezdu a od jedné skupiny turistů jsme se dozvěděli, že oni čekají už od půl deváté. Pak odjely dvě lodě, na které se vešlo pár lidí. Na situaci v přeplněném přístavu to nemělo velký vliv. Asi ve dvanáct přijela třetí loď a na rozdíl od té skupiny se překvapivě naše jména vyskytovala na seznamu cestujících. Logika systému zůstala místním tajemstvím, ale to nám nevadilo. Odplouváme do Chiriquí Grande. Následovala hodinová masáž páteře v rytmu karibských vln. Zadek jsme měli naklepaný jako vepřový řízek a těšili se na další level – cestu autobusem do města David.
Patnáctimístný miniautobus měl poslední volné místo. Vmáčkli jsme se tam samozřejmě všichni čtyři a s námi ještě další tři lidi. Během chvilky přistoupili po cestě další dva. Někteří z nás seděli na čtvrtině vlastního zadku, někdo měl na klíně hlavu panamského dítěte a cizí batoh v obličeji. Panamská holčička na sousední sedačce při cestě statečně zvracela, což dodalo jízdě nový rozměr. Pokud chcete poznat Panamu opravdu autenticky, stačí strávit den ve veřejné dopravě.
David není město nikterak důležité a krásné, spíš naopak. O to víc jsme měli možnost poznat pravou Panamu nepoznamenanou výskytem turistického ruchu. Pro nás se město stalo na tři dny základnou pro výlety do okolí. Jedinou zajímavostí se stal průchod parkem nedaleko našeho hotelu. Uprostřed ošklivého města se v malém parčíku můžete potkat s obří populací velkých leguánů a veverek.
Po zkušenostech s panamskými loděmi a autobusy jsme uznali, že dobrodružství už bylo dost. Nastal čas pro volant a bezpečnostní pásy. V půjčovně nám svěřili Nissan X-Trail v automatu, asi abychom se nemuseli soustředit na řazení, ale na panamskou dopravu. Bohužel jsme se pak museli soustředit hlavně na to, že v místě spojky chybí pedál a na řadící páku se při jízdě nesahá. Je třeba podotknout, že v Panamě mají téměř všichni velká a nová auta, která jsou díky místní dopravě velmi rychle různě pomačkaná, odřená, nabouraná. Doufali jsme, že se tomuto trendu nebude chtít naše auto přizpůsobit vzhledem k naší nedokonalé pojistce.
Naše první výprava s půjčeným autem směřovala za vesnici Gualaca k přírodním bazénům Los Cangilones. Řeka Estí zde vytvořila kaňon plný kamenů, soutěsek, bazénků. Koupali jsme se, pozorovali velké ještěrky, ptáky, motýly a děti skákaly z okolních skal do vody. Další den jsme pak vyrazili do hor. V oblasti Boquete jsme měli původně strávit více dní. Nakonec nám musel stačit jeden. Z tropického vedra jsme se během jedné hodiny přesunuli do světa chladnějšího vzduchu, mlhy a drobného deštíku. Pohybovali jsme se najednou v nadmořské výšce skoro 2000 m. n. m. Nejprve jsme šli trek k Las Tres Cascadas – série vodopádů schovaných v mlžném pralese u Boquete. Poté jsme se prošli v oblasti El Salto na úpatí sopky Barú.
Další den jsme opouštěli David a mířili směr Santa Catalina. Po cestě jsme si udělali zastávku na pláži v Las Lajas. Pláž nás okouzlila – nekonečný písek, nikde nikdo a Pacifik. Celý den jsme se nechávali smetávat obrovskými vlnami, které chodily jedna za druhou. Když jsme pak k večeru pokračovali do Santa Cataliny, byli jsme dokonale nasolení a spálení, trochu opískovaní a hlavně spokojení. V autě s námi jelo i šest kokosů, které se nám podařilo ukořistit při procházce po pláži.