Santa Catalina je malá vesnice omývaná vlnami Pacifiku. Oblíbili si ji hlavně surfaři, protože vlny jsou tu téměř neustále a ideální pro surfování. Naše děti přesně takové vlny zbožňují, takže jsme je celý den prakticky nedokázali dostat z vody. Podařilo se nám to až ve chvíli, kdy Rozálii požahala medúza. Naštěstí to nebylo nic vážného a brzy jsme měli zjistit, že je to tu úplně normální. Druhý den jsme byli požahaní všichni.
Další ráno jsme vyrazili na celodenní šnorchlovací výlet do národního parku u ostrova Coiba. Hlavním lákadlem bylo, že si možná zaplaveme s osmimetrovým žralokem velrybím. Slovo „možná“ se ukázalo jako klíčové. Na první šnorchlovací zastávce jsme plavali v planktonu, tedy přesně v tom, co tento žralok nejraději požírá. Bohužel je tento plankton také plný drobných medůzek, se kterými se Rozálie seznámila již předchozí den. Trpělivě jsme zírali do vody a nechali se ožahávat. Čekali jsme na hlavní hvězdu dne. Žralok nepřišel. Zato medůzy dorazily v plné sestavě. Ale viděli jsme alespoň ohromná hejna zajímavých ryb.
Na dalším místě už byl program pestřejší. Korály, barevné ryby a hlavně žraloci. Mohli jsme si odškrtnout položku „plaval jsem se žralokem“. Tentokrát to nebyl ten mírumilovný planktonožraví žralok, ale druhy, které dávají přednost masu. Bylo to zvláštní spojení adrenalinu a šnorchlovací pohody – žraloci se tvářili, že si nás nevšímají, a my jsme se tvářili, že jsme naprosto v klidu.
Pak jsme se zastavili na ostrově Coiba, kde nás přivítali papoušci Ara, kteří působili jako místní uvítací výbor národního parku. Přesun na další ostrůvek Coibita znamenal oběd. V řece za našimi zády nás pozoroval krokodýl. Trávicí proces tak dostal lehce adrenalinový rozměr.
Po obědě následovalo další šnorchlování. Viděli jsme krásné hvězdice, maminka zahlédla rejnoka, Vojta objevil nádhernou velkou želvu a ta se rozhodla, že nám udělá podmořského průvodce. Doplavala s námi až ke dvěma pěkným žralokům.
Na závěr jsme se vrátili na první místo a znovu čekali na slavného žraloka velrybího. Nepřišel. Zato se na chvíli ukázala velryba, mávla nám ploutví a zase zmizela, jako by říkala: „Klidně si mě odškrtněte, ale jen napůl.“
Výlet jsme si užili a odvezli si spoustu zážitků, na které se bude dlouho vzpomínat. I když se hlavní hvězda dne – žralok velrybí – neukázala, potkali jsme mnoho jiných zvířecích hrdinů. Žraloci, želva, medúzy, krokodýl i velryba nám ukázali, že příroda si zážitky dávkuje po svém – a právě v tom je její kouzlo.
Následující den jsme v naší cestě pokračovali dál, tentokrát se opět trochu ochladit do hor v oblasti El Valle de Antón.