Ze Santa Cataliny jsme vyrazili naším autem směrem do El Valle de Antón a po cestě jsme dostali nečekaný bonusový program. Sobota na panamském venkově totiž znamená jediné – rodeo. Při průjezdu malou vesničkou Guarumal jsme si všimli, že se za vesnici sjíždějí kovbojové na koních z celého okolí. Neváhali jsme, odstavili jsme Nissana u silnice, zaplatili drobné vstupné a šli se podívat.
Na prašném plácku hrála hlasitá hudba a pár domorodců pilo pivo. To nejdůležitější vypuklo během chvilky. Jezdci na koních honili mladý skot a snažili se ho chytit do lasa. Celé to mělo atmosféru vesnické slavnosti. Chvíli jsme se bavili exotikou okamžiku, ale Rozálie brzy vyhlásila, že tohle není podívaná pro jemné duše. Tak jsme nasedli do auta a kulturně obohaceni pokračovali dál.
Vesnické silničky a místní rodeo jsme během chvíle vyměnili za Panamerickou dálnici – slavnou silnici, která spojuje Severní a Jižní Ameriku a tvoří hlavní dopravní tepnu Panamy. Za městem Santiago je dálnice složena z betonových panelů, které z auta udělaly vibrační desku. Tlumiče trpěly, zuby cvakaly a my jsme jedno rodeo vyměnili za druhé.
El Valle de Antón je klidné horské městečko ukryté v obrovském sopečném kráteru. Po dnech strávených na rozpáleném pobřeží jsme zatoužili po příjemnějším horském klimatu. Hory nás přivítaly po svém – mlha, déšť a silný vítr. Naštěstí se druhý den dopoledne na chvíli vyčasilo, tak jsme vyrazili na vrchol Cerro Cara Iguana. Výhledy byly úchvatné, ale vítr na hřebeni foukal tak silně, že jsme postupně chytali čepice, batohy, foťák i děti.
Další den se okolní vrcholky zcela schovaly v mracích. K prudkým větrným poryvům se přidal i déšť. Tak jsme se vydali na procházku v dešti kolem hory El Gaital, odměnou nám byli tukani, které špatné počasí nijak netrápilo.
Poslední den dopoledne jsme vyšplhali na La India Dormida – horu, jejíž silueta z dálky připomíná spící indiánku. Odpoledne jsme sjeli zpět k pobřeží. Ve městě Nueva Gorgona nás pláž moc nenadchla, ale voda byla osvěžující a děti si užily poslední chvíle brouzdání v Pacifiku.
K večeru jsme pak vyrazili do Panama City, což se ukázalo jako skutečný masakr. Hodina v koloně, několikaproudé silnice bez pravidel, naše nefungující navigace. Doposud nechápeme jak je možné, že jsme se nakonec dostali do hotelu a auto nemá ani škrábnutí.